Tibbets, Paul Warfield

Tibbets2Paul Warfield Tibbets, Jr., se narodil v Quincy v Illinois 23. 2. 1915. Jeho rodiči byli Paul Warfield Tibbets a Enola Gay Tibbets. Rodina se několikrát stěhovala, naposledy v roce 1923 do Miami na Floridě. Paula od dětství fascinovalo létání. Když mu bylo asi deset let, matka mu na pouti za jeden dolar zaplatila vyhlídkový let.
Nastoupil na Western Military Academy v Altonu v Illinois, studium zakončil v roce 1933 a poté pokračoval ve studiu na University of Florida v Gainesville. Jedním ze studijních předmětů byla i fyzika, což se mu, aniž to v té době tušil, v budoucnu mělo hodit. Během studia bral soukromé hodiny létání na letišti Opa-locka  v Miami. V té době se chtěl stát lékařem a začal studovat medicínu na University of Cincinnati. Po roce a půl studia se ale rozhodl dát přednost létání a vstoupit do armády.
Bez problémů absolvoval  Aviation Cadet Training Program a 25. února 1937 ve Fort Thomas v Kentucky vstoupil do armády. Už během základního pilotního výcviku na letecké základně Randolph Field v San Antoniu v Texasu se předvedl jako nadaný pilot. Z výcviku byl vyřazen na základně Kelly Field v Texasu v roce 1938 v hodnosti podporučíka a byl převelen k 16th Observation Squadron, na základnu Lawson Field v Georgii. Zde se se také seznámil s Lucy Wingate a po krátké známosti se s ní 19. 6. 1938. oženil. Svatba proběhla v naprosté tajnosti, Tibbets o ní neřekl ani svému veliteli, ale dokonce ani svým rodičům.
Tibetsova 16th Squadron sloužila jako podpora pro nedalekou Infantry School ve Fort Benning, kde už v té době probíhal intenzivní výcvik vojáků pro budoucí nasazení v zámoří. Tibbets v hodnosti poručíka zde sloužil v letech 1940 a 1941 jako osobní pilot brigádního generála George S. Pattona.
V červnu 1941 byl převelen na základnu Hunter Field v Savannah v Georgii k 3rd Bombardment Group, 9th Bombardment Squadron, kerá měla v té době ve výzbroji lehké bombardéry A-20 Havoc. V témže roce byl také povýšen na kapitána. V prosinci 1941 byl převelen na základnu MacDill Field na Floridě k 29th Bombardment Group, která byla vyzbrojena novými těžkými bombardéry B-17 Flying Fortress. Dne 7. prosince 1941, během cvičného letu se z rádia dozvěděl o útoku na Pearl Harbor.
V březnu 1942 byl Paul Tibbets jmenován velitelem 340th Bombardment Squadron, 97th Bombardment Group, vyzbrojené  B-17D. Peruť byla původně dislokována na Floridě, později se přesunula na základnu Godfrey Army Airfield v Bangor v Maine.
V červenci 1942 se 97th Bombardment Group začala přesouvat do Anglie, jako první skupina těžkých bombardérů 8. Letecké armády,na základnu RAF Polebrook. Zde se Američané pod vedením ostřílených veteránů RAF připravovali na své nasazení. Jejich první bojovou misí byl 17. 8. 1942 nálet na seřaďovací nádraží ve francouzském městě Rouen, při kterém Tibbets pilotoval vedoucí bombardér „Butcher shop.“ Jeho stálým letounem ale byl jiný stroj, „Red Gremlin,“ v jehož posádce mimo jiné byli bombometčík Thomas Ferebee a navigátor Theodore Van Kirk. Jeho další významnou akcí, byl první nálet, kterého se zúčastnilo více než sto amerických letadel. 108 létajících pevností pod Tibbetsovým velením zaútočilo na francouzské město Lille.
Tibbets se ovšem neúčastnil jen náletů.  Před vyloděním spojenců v severní Africe podnikl přísně tajný let z Anglie do Gibraltaru, kam dopravil generál majora Marka W. Clarka a o několik týdnů později dokonce vezl na palubě samotného Dwight D. Eisenhowera.
Poté, co Tibbets odlétal 25 bojových misí, byla celá 97th Bombardment Group přeložena do Severní Afriky ke 12. letecké armádě generál majora Jimma Doolittla. Zde absolvoval dalších 18 bojových letů a poté byl přeložen do štábu 12. letecké armády jako zástupce pro bombardovací operace.
V únoru 1943 se Tibbets vrátil do Spojených států. Generál Doolittle ho tož doporučil generálovi Henrymu H. Arnoldovi jako nejvhodnějšího pilota, který by se mohl podílet na vývoji nového bombardéru Boeing B-29 Superfortress. Práce probíhaly v továrně Boeingu ve Wichitě v Kansasu. Paul se vrhnul do nové práce a brzy měl na novém bombardéru nalétáno více než kterýkoliv jiný pilot. Mimo jiné zjistil, že když se z letounu odstraní výzbroj a pancéřování a tím se odlehčí o 3200 kg, zásadně se zlepší jeho letové vlastnosti hlavně ve velkých výškách. Ve výškách nad 30000 stop (9100 m) dokázal „Superfortress“ vymanévrovat i stíhačku P-47, protože měl menší poloměr zatáčky.
Po roce vývoje a zkoušek byl v březnu 1944 Tibbets jmenován velitelem pro operace u 17th Bombardment Operational Training Wing (Very Heavy), což byla jednotka pro výcvik osádek pro nové bombardéry, na základně Grand Island Army Air Field v Nebrasce. Paul Tibbets naučil pilotovat B-29 i dvě ženy, Doru Dougherty and Dorotheu (Didi) Moormanm, příslušnice Women Airforce Service.

1. 9. 1944 se uskutečnila schůzka, která navždy změnila jeho život. Na velitelství Druhé letecké armády se setkal se svým velitelem generál majorem Uzalem Entem, podplukovníkem Johnem Lansdalem, Jr., kapitánem Williamem S. Parsonsem a Normanem F. Ramseyem, Jr. Poslední tři jmenovaní byli  představiteli projektu Manhattan – projektu atomové bomby. Jak se mu nyní hodilo, když na jejich otázku, jestli ví něco o štěpení atomů, mohl odpovědět, že má diplom z fyziky. Z této schůzky odešel jako velitel 509th Composite Group, supertajné a úplně samostatné jednotky o 1800 mužích. Zásobování této jednotky mělo nejvyšší prioritu, pokud Tibbets cokoliv potřeboval od jakékoliv armádní instance, stačilo vyslovit heslo „Silverplate.“ Dokonce si mohl vybrat, kde chce mít základnu, na výběr měl z  Great Bend Army Airfield v Kansasu, Mountain Home Army Airfield v Idahu a Wendover Army Air Field v Utahu. S přihlédnutím k odlehlosti a potřebám utajení zvolil poslední možnost – Wendover, ležící uprostřed solných plání Utahu. Ve výzbroji jednotky bylo 15 nových letounů B-29.

Tibbetts4

Život na základně byl velice náročný, počínaje klimatickými podmínkami, přes problémy s vědci a civilními pracovníky, až po neustálé utajování a spousty tajných agentů na každém kroku. Tibbets byl přísný velitel, ale jednal s podřízenými přímo a nedělal rozdíly v hodnosti. Když někdo porušil přísná pravidla, potrestal stejně kapitána, jako vojína. A naopak, pokud si někdo zasloužil jeho důvěru, byť to byl řadový voják, klidně mu svěřil informace, které neznali ani generálové.

Náročný výcvik se zaměřil především na co nejpřesnější bombardování z velké výšky a na techniku, jak se co nejvíce vzdálit z cílové oblasti. Zde se uplatnila Tibbetsova výborná znalost konstrukce letounu. Nakonec byl vymyšlen a nacvičen tento manévr: letoun odhodí bombu z výšky 9400 metrů a poté okamžitě přejde do prudkého klesání, aby nabral co největší rychlost a zároveň provede utaženou 135° zatáčku. Než bomba po 44 sekundách letu ve výšce 600 m vybuchne, musí se bombardér vzdálit alespoň 18 km, aby byl chráněn před účinky tlakové vlny. Tyto předpoklady byly samozřejmě značně teoretické, protože v té době nikdo včetně vědců přesně nevěděl, co vlastně bude po výbuchu atomové bomby následovat. A aby situace byla ještě složitější, kromě samotného Tibbetse, bombometčíka Thomase Ferebeeho a navigátora Theodora Van Kirka (členové jeho osádky z Evropy) a několika zasvěcených, nikdo z ostatních nevěděl, proč tento záhadný manévr vlastně nacvičují. V lednu 1945 byl Tibbets povýšen na plukovníka. Po náročném výcviku, který kromě Wendoveru probíhal i na Kubě, se v průběhu května celá 509. skupina přesunula na tichomořský ostrov Tinian. Letoun pro první atomové bombardování v historii si byl Paul Tibbets osobně vybrat v továrně Glenn L. Martin Company v Bellevue v Nebrasce. 5 srpna 1945 ho oficiálně pojmenoval Enola Gay podle svojí matky.

Samotný nálet na Hirošimu tady popisovat nebudu, to není účelem tohoto článku a už to přede mnou udělali mnozí a mnohem povolanější.

Tibbets se stal národním hrdinou. Hned po návratu na Tinian  dostal od generála Spaatze vyznamenání Distinguished Service Cross. 509th smíšená skupina se vrátila do Států 6. 11. 1945 a byla dislokována na základně Roswell Army Airfield v New Mexico. 22. 1. 1946 předal Tibbets velení skupiny pluokvníkovi Williamovi H. Blanchardovi a stal se technickým poradcem projektu pro atomové testy na atolu Bikini. Poté studoval na Air Command and Staff School na Maxwell Air Force Base v Alabamě. Absolvoval v roce 1947 poté působil ve funkci Directorate of Requirements at Air Force Headquarters at the Pentagon. Později působil jako vedoucí Directorate of Requirements’s Strategic Air Division, kde se zkoumaly a připravovaly projekty budoucích strategických bombardérů. Mimo jiné jiné pracoval na programu Boeing B-47 Stratojet . Roku 1952 se stal velitelem Proof Test Division na Eglin Air Force Base ve Valparaisu na Floridě, kde probíhaly letové zkoušky Boeingu B-47. Poté pokračoval ve studiu na  Air War College na Maxwell Air Force Base. Po absolvování v červnu 1955 nastoupil do funkce Director of War Plans na Allied Air Forces Central Europe Headquarters ve Fontainebleau ve Francii.

V této době se také rozvedl se svojí ženou Lucy, se kterou měl dva syny, Paula III and Gena. Během své služby ve Francii se seznámil s rozvedenou Francouzkou Andreou Quattrehomme. Do Spojených států se vrátil v únoru 1956 a převzal velení 308th Bombardment Wing na Hunter Air Force Base v Georgii. 4. května 1956 se v kapli na základně podruhé oženil. Se svojí druhou ženou měl syna Jamese Tibbetse. V lednu 1958 se Tibbets stal velitelem 6th Air Division umístěné na MacDill Air Force Base na Floridě. Zde byl v roce 1959 povýšen na brigádního generála. Poté vystřídal několik štábních funkcí v Pentagonu a v roce 1964 byl jmenován vojenským přidělencem v Indii. V této funkci setrval až do června 1966. Dne 31. srpna 1966 byl vyřazen z Letectva Spojených států a odešel do důchodu.

Poté působil ve vedoucí funkci u Jet Aviation (EJA) letecké dopravní společnosti ve městě Columbus v Ohio. Ve funkci skončil v roce 1968 a vrátil se do Miami na Floridě kde prožil velkou část dětství. Poté, co společnost EJA v roce 1970 skončila v konkurzu a byla restruktualizovaná, nový prezident Bruce Sundlun požádal Tibbetse, aby se vrátil zpátky. Ten souhlasil a znovu nastoupil k EJA. 21. dubna  1976, nahradil Bruce Sudluna a ve  funkci prezidenta vydržel až do roku 1986. Pak jeeště krátkou dobu působil jako poradce a v roce 1987 definitivně odešel do důchodu.

Paul Warfield Tibbets zemřel v Columbusu v Ohiu 1. 11. 2007, ve věku 92 let. Přežil jak svojí druhou manželku, tak všechny tři svoje syny. Na vlastní přání nebyl pohřben, ale zpopelněn a jeho popel byl rozptýlen nad kanálem La Manche, kde mnohokrát létal za války.

Tibbetsův vnuk Paul W. Tibbets IV v roce 1989 ukončil studium na United States Air Force Academy. V dubnu 2006 se stal velitelem 393rd Bomb Squadron na zálkladně Whiteman AFB v Missouri, kde létal s bombardérem B2 Spirit. V roce 2014 byl povýšen na brigádního generála a nyní působí u amerických strategických jaderných sil.
Ať už řízením osudu nebo shodou náhod je 393rd Bomb Squadron jednou ze dvou jednotek, na které se oficiálně rozdělila původní 509th Composite Group, které za války velel Paul Warfield Tibbets, Jr.

*Vladislav Patera*

Tibbetts3.395