McAuliffe, Anthony Clement

Generál Anthony Clement „Nuts“ McAuliffe – aneb kterak jediné sprosté slovo může dostat člověka do historie.

Anthony_McAuliffe 1Letos si připomeneme 70. výročí Bitvy v Ardenách.  Ta se stala ukázkou statečnosti a nezdolnosti amerického vojáka. Ač v prosinci 1944 v Ardenách bojovaly desetitisíce amerických vojáků všech druhů zbraní, symbolem se nepochybně stala obrana města Bastogne výsadkáři ze 101. výsadkové divize „Křičící orli“ („Screaming Eagles“) a v první řadě jejich dočasný velitel, brigádní generál Anthony McAuliffe.

Anthony Clement McAuliffe se narodil ve Washingtonu 2. července 1898 v rodině irských přistěhovalců, manželům Alice McAuliffe a John McAuliffe. Studoval na West Virginia University v letech 1916-1917. Pak se přihlásil na West Point, do nově založeného zrychleného studijního programu pro výcvik nových důstojníků, takže namísto roku 1921 byl vyřazen už v listopadu 1918 v hodnosti podporučíka. Poté nastoupil na dělostřeleckou školu Army Field Artillery School, Camp Zachary v Kentucky, kterou absolvoval v roce 1920. V témže roce 23. srpna se oženil se svojí školní láskou, Helen Willet Whitman. V letech 1920 až 1922 sloužil ve Fort Lewis, Washington, a v Monterrey v Californii. V roce 1923 byl povýšen na poručíka a tři roky strávil v Schofield Barracks na Hawajských ostrovech. Poté sloužil ve Fort Riley v Kansasu, a v letech 1927 – 1932  v Hoyle v Marylandu. V roce 1932 byl opět převelen na Havajské ostrovy ve funkci generálova pobočníka. Roku 1935 byl povýšen na kapitána. V roce 1936 se vrátil z Havaje a začal studovat na  United States Army Command and General Staff College ve Fort Leavenworth. Od roku 1939 působil jako instruktor v Artillery School ve Fort Still v Oklahomě. Navzdory jeho snahám o velení bojové jednotce pokračovala jeho štábní kariéra. V roce 1940 nastoupil na Army War College, Carlisle Barracks, v Pennsylvanii. Stal se členem studijní skupiny, která zkoumala rasové vztahy v US Army. Výsledkem činnosti skupiny byla řada doporučení jak by armáda měla podporovala rasovou integraci. Tím, co se tady McAuliffe naučil, se řídil po zbytek své vojenské kariéry a celý život byl hrdý na to, že se osobně podílel na odstranění rasové segregace v armádě. Účast na projektu mu zajistila předčasné povýšení do hodnosti majora a nastoupil na zásobovací oddělení generálního štábu. Krátce na to byl povýšen na podplukovníka. Ve své funkci se podílel na zavádění nových technologií do výzbroje, mimo jiné například bazooky.

Anthony_McAuliffeAle jeho osudem nebyla práce ve štábu. V roce 1942  byl povýšen na plukovníka a jmenován velitelem divizního dělostřelectva nově založené 101. výsadkové divize. Společně s celou divizí se 6. června 1944 účastnil leteckého výsadku v Normandii. S částí svých vojáků a výzbroje přistál pět kilometrů od místa plánovaného seskoku.  Zástupce velitele, divize brigádní generál, D. F. Pratt byl zabit a McAuliffe místo něj převzal velní skupiny, která měla za úkol obsadit a poté udržet strategickou vesnici Pouppeville a důležitý most přes řeku Vire. Úkol splnili a pozice udrželi až do příchodu jednotek 4th Infantry Division, vyloděných na pláži Utah. V následujících dnech pak McAuliffe velel úspěšnému útoku na město Carentan. V Normandii plně prokázal svoje vojenské i velitelské kvality. Jen připomenu, že v té době mu bylo 45 let, zatím co většina jeho podřízených byla o čtvrt století mladší, a přesto se společně s nimi zúčastnil výsadku i bojových akcí. Namísto padlého generála D. F. Pratta byl jmenován zástupcem velitele divize.

Další akcí, které se zúčastnil, byla nechvalně známá operace Market – Garden. 17. Září 1944 uskutečnila 101. divize výsadek v nepřátelském týlu a jejím úkolem bylo zabezpečit strategické město Eindhoven. Bohužel, celá operace byla už v samotných základech špatně naplánována a ještě hůř zpravodajsky zajištěna, takže spojenecké výsadkové divize narazily na mnohem silnější nepřátelské jednotky. 101. Divizi se sice podařilo obsadit Eindhoven a ten se tak stal oficiálně prvním osvobozeným holandským městem, ale nedokázala splnit další část plánu, a sice obsadit a udržet most přes Wilhemínin kanál u Bestu. Po osmi dnech bojů operace skončila neúspěchem, divizi  se sice podařilo probojovat se zpět, ale za cenu 2 100 padlých, zajatých a nezvěstných. Velitel 1. spojenecké výsadkové armády, generálporučík Lewis H. Bereton se několikrát pokoušel přesvědčit maršála Montgomeryho, aby vyčerpanou divizi stáhnul a dal jí čas k odpočinku, ale „Monty“ to vždy odmítnul. Až na přímý rozkaz vrchního velitele Dwighta D. Eisenhowera byli „Křičící orli“ 27. listopadu vystřídáni.

Za zásluhy při operaci Market – Garden byl McAuliffe povýšen na brigádního generála, ale jeho hvězdná chvíle měla teprve přijít. 16. prosince 1944 spustili Němci ofenzívu v Ardenách, kopcovitém a lesnatém území, na první pohled nevhodném pro vedení útočných operací a proto většinou spojeneckých velitelů považovaném za klidnou odpočinkovou zónu. Nezkušené a nebo vyčerpané spojenecké jednotky nedokázaly zastavit německý útok, v jehož čele byly ostřílené tankové divize a divize SS. Spojenecká fronta se začala hroutit a bylo potřeba použít všechny dostupné jednotky. První, která byla po ruce, byla 101. výsadková divize. Ta se po necelých třech týdnech odpočinku ještě nevzpamatovala po deseti týdnech tvrdých bojů v Holandsku. Ztráty ještě nebyly doplněny a mnoho mužů bylo stále ve špatném zdravotním stavu, chyběla výstroj a výzbroj. Vojáci měli letní uniformy, byl nedostatek prádla a ponožek, zimní doplňky a bílé maskovací uniformy nebyly vůbec. A co je nejhorší, nejen že nebyly doplněny těžké zbraně jako kulomety, minomety a bazuky, ale chyběly i ruční zbraně. Mnoho vojáků vyráželo do Arden úplně neozbrojených a mohli jen doufat, že si nějakou zbraň, ať už americkou, nebo německou, seberou později na bojišti. Navíc díky chaotickým rozkazům a špatnému velení museli zanechat většinu svých věcí a bagáže v týlu, takže většina mužů přišla jen s tím, co měli u sebe. A v takovém stavu převzal Mc Auliffe dočasné velení divize, protože generál Taylor byl zrovna ve Spojených státech.

Ardeny jsou tvořeny kopcovitým a lesnatým terénem protkanými stržemi a říčními údolími. Těžká technika se zde může pohybovat pouze po několika hlavních silnicích. A sedm těch nejdůležitějších se stýká v jinak nevýznamném a do té doby neznámém městečku Bastogne. Jeho důležitost si uvědomovali nejen Němci, ale i spojenečtí velitelé a obranou pověřili právě 101. výsadkovou divizi, která se na místo dostala ráno 18. prosince 1944. Kromě  výsadkářů se ve městě a okolí nacházely ještě některé jednotky z 10th Armored Division, 705th Tank Destroyer Battalion a 755th Field Artillery Battalion. Brigádní generál McAuliffe převzal velení všech jednotek ve městě a okolí a začal organizovat obranu. Čelní německé jednotky Bastogne obešly, ale dokud ho Němci neměli plně pod kontrolou, nemohli pokračovat v útoku. Po úspěších, které zaznamenali během posledních dnů proti nezkušeným a demoralizovaným americkým jednotkám, nepředpokládali, že by dobytí jednoho městečka znamenalo velký problém. Ale – „Křičící orli“ nebyli ani zmatení, ani demoralizovaní. Sice měli nedostatek všeho, vodou počínaje a municí konče, ale byli rozhodnutí neustoupit. Od 20. prosince bylo Bastogne zcela obklíčeno a odříznuto. Teploty klesaly pod – 20°C, vojáci mrzli v lehkém oblečení, bez zimních doplňků, s minimem spánku. Jediným zimním maskováním, které měli k dispozici, byla prostěradla, ubrusy a záclony, kterými je vybavili obyvatelé Bastogne. Chybělo všechno, munice, léky, voda, potraviny. Benzínu byl takový nedostatek, že z tanků, které zrovna nebyly nasazeny v boji, se vyčerpávalo palivo, aby v případě, že tank bude zasažen a zničen dělostřeleckým bombardováním, nepřišel na zmar drahocenný benzín. Městečko bylo totiž téměř neustále pod německou dělostřeleckou palbou. Ale přes to všechno se Američané stále drželi,  ovládali životně důležitou křižovatku v nepřátelském týlu a bránili Němcům, aby mohli pokračovat v útoku.

22. prosince dorazili k americkým obranným liniím němečtí vyjednávači. Přinesli následující poselství od německého velitele generála von Lüttwitze:

22. prosince 1944
Americkému veliteli obklíčeného města Bastogne.
Válečné štěstí je proměnlivé. Tentokrát jsou americké síly v Bastogne a okolí obklíčeny silnými německými obrněnými jednotkami. Další německé jednotky překročily řeku Ourthe poblíž Outherville, obsadily Marche a dosáhly Saint – Hubert, poté, co prošly přes Hompré – Sibret – Tillet. Libramont je v německých rukou.Existuje pouze jediná možnost, jak zachránit obklíčené americké jednotky před úplným zničením: čestná kapitulace obklíčeného města. K promyšlení této výzvy se poskytuje lhůta dvou hodin od jejího doručení. Kdyby tento návrh byl odmítnut, jeden německý dělostřelecký sbor a šest praporů těžkého dělostřelectva je připraveno zničit americké jednotky v Bastogne a okolí. Rozkaz k palbě bude vydán okamžitě po uplynutí dvouhodinové lhůty. Všechny ztráty na životech civilních osob, způsobené dělostřeleckou palbou, by byly v rozporu se všeobecně známou americkou humanitou.
Německý velitel.

Odpověď generála McAuliffa byla stručná, ale výstižná:

22. prosince 1944
Německému veliteli:
Nasrat!
Americký velitel

Historka se brzy rozšířila, sám McAuliffe obcházel vojáky a řekl jim o německém ultimátu. Vojáci sice dál mrzli, hladověli a umírali, ale jejich morálka a odhodlání vytrvat se ještě zvýšily. Následující den se trochu zlepšilo počasí a nad Bastogne se dostalo alespoň několik zásobovacích letadel a kluzáků. Na Štědrý den se počasí zase zhoršilo a začalo sněžit, což zabránilo dalšímu leteckému zásobování. Ale obránci už věděli, že pomoc je nedaleko, protože od jihu se blíží americká 4th Armored Division, osobně vedená generálem Pattonem.

Dinner Bastogne 1944

Generál McAuliffe a jeho štáb při slavnostní vánoční večeři, Bastogne, 25. 12. 1944

 

 

 

 

Dne 26. prosince v 16:50 (tedy už za tmy) prorazily do Bastogne první tanky roty „C“ 37. tankového praporu ze 4th Armored Division pod velením nadporučíka Charlese P. Borgese. Obléhání Bastogne bylo prolomeno. Další den se vyjasnilo a na nebi se objevily spojenecké letouny. Ve stejný den, tedy 27. prosince dorazil do Bastogne i velitel divize, generálmajor Maxwell Taylor. Boje sice probíhaly až do 17. ledna a ještě mnoho amerických vojáků přišlo o život, ale bitva už byla rozhodnutá. Spojenci obnovili zásobování a nebe ovládly spojenecké letouny, především německým tankům smrtelně nebezpečné stíhací bombardéry. Naopak Němci ztratili iniciativu, došlo jim palivo, neměli zásobování a jejich útok se zastavil. Jediným cílem teď bylo stáhnout a zachránit co nejvíce bojeschopných jednotek.

101. výsadková divize utrpěla hrozivé ztráty, z některých rot zůstalo méně než třicet bojeschopných vojáků. Generál McAuliffe za obranu Bastogne dne 30. prosince obdržel od generála Pattona Distinguished Service Cross.

15. ledna 1945 se McAuliffe stal velitelem 103rd Infantry Division. Po překročení Rýna se divize dostala až do Brennerského průsmyku a obsadila rakouské město Insbruck. Pak krátce velel 79th Infantry Division a poté byl převelen do Fort Bragg v North Carolina.

Po válce působil ve výzkumu atomových zbraní.  V březnu 1949 byl jmenován velitelem 24th Infantry Division v okupovaném Japonsku. V říjnu téhož roku byl povýšen na generál majora a stal se velitelem nově založeného Army chemical corps. V této funkci se postupně vypracoval na jednoho z předních odborníků na chemické a biologické zbraně. Během Korejské války na jaře 1951 byl povýšen na generálporučíka a jmenován do funkce Assistant Chief of Staff for personnel of the Army. Zde uplatnil mnoho poznatků o rasové integraci, které pomáhal vypracovat v roce 1940. Roku 1953 se stal velitelem Sedmé Armády v Evropě a v roce 1955 vrchním velitelem amerických vojsk v Evropě.

Z armády byl propuštěn v roce 1956, poté do roku 1963 pracoval pro American Cyanamid Corporation jako Vice President for Personnel. V letech 1960 – 1963 také působil ve funkci předsedy Komise pro civilní obranu státu New York. Poslední léta svého života strávil v Chevy Chase v Marylandu.

Generál Anthony Clement McAuliffe zemřel 11 srpna 1975 in ve Washingtonu, DC. Je pohřben společně se svojí ženou, synem a dcerou na  Arlington National Cemetery.

Budova velitelství 101st Airborne Division, otevřená roku 2009 ve Fort Campbell v Kentucky se jmenuje „McAuliffe Hall“

Ústřední náměstí v Bastogne v Belgii se jmenuje „Place Général McAuliffe“

mcauliffe-gravesite-photo

A na závěr – doporučení pro všechny překladatele,vydavatele a televizní režiséry. Pokud se neodvážíte správně přeložit jedno sprosté slovo, věnujte se pohádkám pro děti a ne válečné literatuře či filmům. Americký slangový výraz „nuts“ neznamená „houby,“ „prdlajz,“ „nikdy“ a podobné politicky korektní výrazy. Správný překlad je „hovno,“ podle kontextu může být též „nasrat“ nebo „naser si.“

*Vladislav Patera*