Huebner, Ralph Clarence

Clarence R HuebnerClarence Ralph Huebner se narodil 24. 11. 1888 v Bushtonu v Kansasu. Jeho rodiči byli Samuel G. Huebner a Martha Huebner (roz. Richel). Po absolvování střední školy pracoval jako úředník pro železniční společnost, ale tato práce ho nebavila a proto ve dvaadvaceti letech 17. 1. 1910 vstoupil do armády.

Svojí vojenskou kariéru začal jako vojín u 18th Infantry Regiment a postupně se vypracoval až na seržanta. Dne 26.  listopadu 1916 byl povýšen na podporučíka a ještě v témže roce na poručíka. V roce 1917 absolvoval Infantry Service School ve ve Fort Leavenworth v Kansasu a byl povýšen na kapitána. V dubnu 1917 nastoupil k 28th Infantry Regiment, 1st Infantry Division a s touto jednotkou se vydal do Evropy do Velké války.  Začínal jako velitel roty (Company B, 2nd Batalion, 28th Infantry). V roce 1918 byl povýšen na majora a stal se velitelem praporu, a 25. 10. 1918 byl povýšen na podplukovníka a převzal velení 28th Infantry Regiment. Zúčastnil se bojů u Soissons, Saint-Mihiel a Meuse-Argonne a byl dvakrát zraněn. Za účast v těchto bojích byl vyznamenán dvěma Distinguished Service Cross,  Distinguished Service Medal a Silver Star.

Po skončení války se v roce 1919 vrátil do USA, dostal mírovou hodnost kapitána a 28. 2. 1921 se oženil s Florence Barrett. V letech 1920 – 1922 působil jako instruktor na Infantry School. Na stejné škole potom sám absolvoval dva roky studia a další dva roky studoval na Command and General Staff School ve Fort Leavenworth. V letech 1925 – 1928 opět působil jako instruktor na Infantry School. V roce 1927 byl také povýšen na majora. Od roku 1928 do roku 1929 absolvoval studium na Army War College a pak až do roku 1933 vyučoval na Command & General Staff School.

V letech 1934 – 1938 sloužil ve štábu Chief of Infantry, v roce 1938 byl také povýšen na podplukovníka. V roce 1939 byl na dva roky přeložen na Havajské ostrovy k 19th Infantry Regiment. V roce 1940 se vrátil do států a nastoupil na generální štáb, kde do roku 1942 sloužil ve funkci Chief of Training Branch. V letech 1942 – 1943 působil ve funkci Director of Training, Service of Supply a poté ještě krátce ve funkci Commandant of Infantry Replacement Center. 16. 2. 1942 byl povýšen na brigádního generála a vydal se do další války.

HuebnerJeho nová funkce byla vlastně pokračováním prvoválečné kariéry. V dubnu 1943 totiž převzal velení 1st Infantry Division, kterou opustil v roce 1919. Radost z nové funkce mu kalilo pouze to, že ve velení nahradil svého starého přítele, generála Terryho Allena, který byl odvolán po dlouhodobých neshodách s generálem Omarem Bradleyem. Navíc – ostřílení veteráni z „Velké červené jedničky“ ho nepřijali dobře. Jejich bývalý velitel Terry Allen společně se svým zástupcem Theodorem Rooseweltem byli známí svým netradičním přístupem k velení. Kázeň a disciplína pro ně byly až na druhém místě, hlavní důraz kladli na bojové kvality. Oba byli také proslulí tím, že jsou spíš k zastižení v první linii mezi obyčejnými vojáky než na štábu mezi důstojníky. Huebner byl naopak zastáncem disciplíny a přesného dodržování vojenských řádů. Ne nadarmo si už v meziválečném období, kdy působil jako instruktor na vojenských školách, vysloužil přezdívku „Coach.“ Hned po svém nástupu se proto u divize rozhodl nastolit pořádek a kázeň pomocí drilu, pořadových cvičení, nástupů, přehlídek a také teoretických i praktických školení z vojenských dovedností. Jeden z vojáků divize to vyjádřil trefně: „K čertu, mnoho měsíců jsme zabíjeli Němce, a teď nás budou učit, jak se střílí z pušky!“

1. pěší divize se pod Huebnerovým velením vylodila v Normandii na Krvavé Omaze, účastnila se bojů o Normandii, útoku na Saint-Lô a odrazila německý protiútok u Mortain. Po úspěšném tažení Francií absolvovala další tuhé boje u Aachen a v Huertgenském lese. V lednu 1945 se Huebner stal velitelem V. sboru, který pod jeho velením prošel Německem od Rýna až k Labi, kde navázal kontakt s Rudou armádou.

Bohužel, všechny anglicky psané zdroje, které se mi dostaly do rukou, shrnují Huebnerovo působení v pátém sboru stejně stručně. A o tom, že velká část linie dotyku s Rudou armádou neležela v Německu, ale v Československu, není nikde ani zmínka.

V odpoledních hodinách 4. května velitel 12. skupiny armád, generál Omar Bradley, zavolal veliteli 3. armády, generálu Pattonovi. Oznámil mu, že pod jeho velení přesunul V. sbor, a řekl mu: „Georgi, máš zelenou do Československa. Kdy můžeš zaútočit?“ „Zítra ráno,“ odpověděl Patton.

Dále budu citovat z knihy „Válka mýma očima,“ autor George S. Patton Jr.

Kolem půl osmé večer seděl generál Huebner právě u večeře, když mu náčelník operačního oddělení přinesl rozkaz o převelení sboru ke 3. armádě. Na to generál poznamenal: „Tak to si můžeme dopřát asi 12 hodin klidu, než generál Patton zavolá a nařídí nám někam zaútočit.“ Ještě však nevychladla polévka a od stolu byl odvolán náčelník štábu sboru. Když se vrátil, s úsměškem prohlásil: „Generále, volá generál Patton a chce s vámi hovořit.“
Vyměnili si několik zdvořilostních vět a G. Patton pokračoval: „Chci, abyste ráno zaútočili na Plzeň.“
  „Ano, pane.“
  „Dokážete to?“
  „Ano, pane.“
  „Bezva. A hněte sebou! Už nám v téhle válce mnoho času nezbývá. Přijedu se tam na vás podívat. Sbohem.“
  „Sbohem.“
Po návratu ke stolu generál Huebner řekl: „Tak jsem se tentokrát zmýlil. Místo dvanácti hodin to bylo pouhých dvanáct minut. Za svítání vyrážíme na Plzeň.“

Po skončení války byl generál Huebner jmenován do funkce Assistant Army Chief of Staff G-3, od roku 1946 do roku 1949 působil jako Chief of Staff, US. European Command. V roce 1947 byl povýšen na generálplukovníka (Lieutenant General). Byl také posledním vojenským správcem Německa (Military Governor of Germany), v této funkci působil od 15. 5. 1949 do  1. 9. 1949. Jeho poslední funkcí byl Acting Commander-in-Chief, US. European Command. Do výslužby odešel v roce 1950, od 1. 9. 1951 do roku 1961 působil ve funkci ředitele Civilní obrany státu New York. Zasazoval se o vybudování protiatomových podzemních krytů pro civilní obyvatelstvo.

Se svojí manželkou Florence Barrett Huebner měli jedno dítě, dceru Mary Juliette Huebner. Florence Barrett zemřela v roce 1966,  v roce 1968 se Huebner podruhé oženil s Annou Imeldou Mathews. Clarence Huebner zemřel ve věku 83. let 23. 9. 1972 ve Washingtonu D. C. Společně s oběma manželkami je pohřben na Arlington National Cemetery.

Huebner1Generál Clarence Huebner byl jedním z nejvyznamenávanějších vojáků US Army, většina pramenů uvádí, že byl nejvíce vyznamenávaným americkým generálplukovníkem v historii. Kromě vysokých amerických vyznamenání byl i nositelem československého Řádu bílého lva 2. třídy a Československého válečného kříže 1939 – 1945.

*Vladislav Patera*