Hrabě von Pückler-Burghauss – výročí narození

Druhá světová válka v Evropě sice oficiálně skončila 8. května 1945, ale poslední kapitulační akt války byl podepsán až 11. května v jihočeských Čimelicích. Asi šest tisíc mužů, většinou zbytků z bývalých jednotek Waffen-SS (pluk „Der Führer,“ 2. SS Panzerdivision „Das Reich“ a „Wallenstein“), se za každou cenu snažilo dostat přes demarkační čáru, protože nechtěli padnout do ruského zajetí. Ze všech nejméně o to stál jejich dočasný velitel, válečný zločinec, SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS, Carl von Pückler-Burghauss.

Narodil se 7. října 1886 ve Vratislavi jako syn majora pruské armády, hraběte von Pückler-Burghauss a hraběnky Elly von Köppen. Do armády vstoupil v roce 1907, během první světové války se zúčastnil bitev ve Francii a v Polsku u pěchotních a jezdeckých jednotek, od května 1917 působil v generálním štábu u 6. armádního sboru. Během války si vysloužil obě třídy železného kříže. V roce 1931 vstoupil do NSDAP a zároveň i do řad jednotek SA (Sturmabteilung), kde sloužil v různých hodnostech a funkcích až do roku 1937. V dubnu 1938 vstoupil znovu do armády, ke  4. Leichte Division (4. lehká divize), se kterou se zúčastnil invaze do Polska. Poté působil jako zpravodajský důstojník u XXXIII. armádního sboru. Počátkem roku 1942 se stal zástupcem policejního šéfa pro střední Rusko, 12. září 1942 byl povýšen do hodnosti SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS a zároveň byl jmenován velitelem jednotek Waffen-SS na území Protektorátu Čechy a Morava. V květnu 1943 byl povýšen do hodnosti SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS a byl jmenován velitelem 15. Waffen-Grenadier Division der SS, dislokované v Lotyšsku. 17. února roku 1944 se opět stal velitelem jednotek Waffen-SS na území Protektorátu Čechy a Morava. Jeho velitelství bylo v Praze, v budově právnické fakulty University Karlovy.
Po vypuknutí Pražského povstání koordinoval boje německých útvarů proti českým povstalcům, zejména se snažil využívat jednotky SS a nebýt závislý na jednotkách Wehrmachtu.  Na jeho pokyn byli vražděni pražští obyvatelé včetně civilistů a také byly shazovány bomby na Prahu. Po kapitulaci německé posádky v Praze předal ráno 9. května budovu svého velitelství československým důstojníkům a Prahu opustil v poslední německé koloně, směrem na jih, do prostoru ovládaného bojovou skupinou SS Wallenstein. Společně s asi šesti tisíci muži se stáhl do prostoru mezi Slivicí u Milína a Čimelicemi. Zde Němci zjistili, že jsou v bezvýchodné situaci, protože Američané uzavřeli demarkační linii. Ač už bylo několik dní po válce, Pücklerovi muži se stále dopouštěli násilí na civilním obyvatelstvu, často přímo na dohled amerických vojáků ze 4. obrněné divize, kteří tomu museli zpoza demarkační linie jen nečinně přihlížet.
Von Pückler se ubytoval v letní vilce č. p. 99 u Čimelic (patřící do obce Rakovice). Tři dny se marně pokoušel vyjednat odchod svých vojáků do amerického zajetí. Ale Američané nebyli přístupní žádným ústupkům. Jednak trvali na dodržení spojeneckých dohod a svou roli sehrálo i to, že jen o měsíc dříve  4. obrněná divize osvobodila koncentrační tábor Ohrdruf. V noci z 11. na 12. května 1945 v nedalekém rakovickém mlýně podepsal Von Pückler kapitulaci. Za spojence jí podepsali generál Sergej Serjogin, velitele 104. gardové střelecké divize a plukovník Allison, náčelník štábu 4. obrněné divize.
Po kapitulaci se Pückler ve vilce č. p. 99 nad ránem 12. května 1945 zastřelil. Spolu s ním se zastřelili (pravděpodobně spíš byli zastřeleni) také jeho pobočník, tlumočnice a její příbuzní (včetně asi pětileté holčičky). Mrtvoly byly následující den pohřbeny do hromadného hrobu na čimelickém hřbitově. V roce 1995 byly exhumovány a pohřbeny na německém vojenském hřbitově v Brně.

Rakovický mlýn